Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jezerní toulání

Vlak mírně zaskřípěl, zabrzdil a mi jsme právě dorazili na Železnou Rudu. Byl pátek ráno. Po ubytování v nám dobře známém penzionu (klíče jsme dostali od nějakého ospalého pána (paní byla zrovna na dovolené) jsme vyrazili směrem na Jezerní horu. Šli jsme přes kamenné moře na Svaroh, k troskám Juránkovo chaty, k vrcholovému kříži  (1 333 m) a z něj na Jezerní horu na vyhlídku na Černé jezero (1 250 m). Přes Rozvodí (1 152 m) jsme došli až k Čertovu jezeru a přes Královský Hvozd a Špičák jsme se vrátili do chatičky. K večeři jsme si dali dobroučkou pizzu z nedaleké pizzerie a poté jsme si došli na Belveder ochutnat nějakou z místních pivních dobrůtek. Druhý den po snídani jsme si zajeli vlakem na Špičák a odtud přes Černé jezero, Bílou strž, na Ostrý (1 293 m). Tam jsme si chvilku odpočinuli pokochali se výhledem a šli na nádraží do Hamrů. Tam jsme si po společné domluvě chtěli dát večeři v místní restauraci a tak jsme si nechali ujet vlak. V restauraci měli ale bohužel nemocného kuchaře a línou náladu a tak jsme si otráveně na terásce, dojedli poslední zbytky zásob z batůžků a šli čekat do nádražní haly. Ve večerních hodinách a s 20 km v nohách, jsme se doploužili zpátky do chatičky, usadili jsme se na balkoně a upili trošku vína s žele medvídkama (zlepšovák objevený ve firemní chatičce na prvním Šumavském výletění). Ráno jsme vstali, nasnídali se, popovídali s paní která se už vrátila z dovolené, zabalili si věci a šli na prohlídku Železnorudského sklářského muzea. Já s Evčou jsme poté šli na nákupy (oveček a skřítků…) a kluci si šli na belveder pro nějakou tu petku na doma. V chatičce jsem narychlo pobrali zabalené věci, rozloučili se a šli na obídek do hotelu Ostrý, akorád jsme stihli dojít na zastávku a už nám jel vlak, narychlo jsme se rozloučili se Šumavou s příslibem brzkého návratu. Možná… když to vyjde, tentokrát ne na procházky, ale ještě dříve na pravé užívání nejlepších, zasněžených, zimních radovánek… Už se moooc těšíme :-D